pondělí 8. prosince 2014

Páté narozeniny Innuenda přinesly nezapomenutelnou atmosféru

Pavel Novak
Oslava pátých narozenin baru byla ve velkém stylu. Zatímco jazzové duo hrálo tu nejlepší barovou muziku, hosté degustovali speciálně jen pro tento večer připravené drinky spárované s malým občerstvením. A především naším hostům, z nichž mnozí jsou již i našimi přáteli, vděčíme za jedinečnou atmosféru, které byl tento večer bar plný až k prasknutí. Moc děkujeme!

Naše maličkosti a něžné polovičky
Pět let je vážně dlouhá doba a protože celé čtyři předchozí roky jsem rekapituloval v loňském zápisku o čtvrtých narozeninách, dnes bych rád věnoval pár následujících řádků právě poslednímu roku. Jestliže první léta byla drsná, plná učení a spousty nečekaných překvapení, poslední rok bych především ve znamení dotažení všemožných detailů, které vidíme především my sami.

Celé narozeninové menu
Vypilovali jsme zcela nové koktejlové menu, které je navržené ve stylu herbáře, což ještě více umocňuje pocit něčeho tajného, nelegálního, máte-li si z něj vybrat drink. Opět jsme se přesvědčili, že méně je někdy více, a tak z úplně původních asi 80 drinků, přes 27 z minulého menu jsme se v tomto novém dostali na číslo 16 a slyšíme na to od vás samou chválu. Nejlépe to vystihl jeden náš stálý host, který po prolistování tohoto nového menu konstatoval: "V minulém jsem si nemohl vybrat, ale v tomto novém bych si dal všechny." Efekt jistě umocňuje to, že vše to jsou naše vlastní originální koktejly a u každého drinku je vyobrazena bylinka či ovoce, kterou obsahuje.

Drink Sexy Cucumber a košíček s lososovým paté a okurkou
Za celý rok jsme uspořádali desítky řízených rumových degustací a spoustu z vás tak naučili milovat rum. Zároveň jsme odstartovali i novou ginovou degustaci, díky níž bychom vám rádi představili rozmanitý svět ginu a jeho pohnutou a velice zajímavou historii. Také jsme pro vás připravili některé degustace přímo s jejich ambasadory a to s ginem Beefeater a whisky Jameson.

milí hosté a již i přátelé
A také jsme se účastnili prestižních barmanských soutěžích. Zde se musíme znovu pochlubit obrovským úspěchem, kdy se naši barmani a majitelé Roman a Pavel kvalifikovali se svými drinky až do českého finále soutěže Diageo World Class mezi 15 nejlepších! Ostatně oba soutěžní drinky můžete najít v našem novém menu.

Zpěvačka nenechala nic náhodě
Byl to rok plný výzev a skvělých momentů jak pro nás, tak velmi doufáme i pro vás, naše milé hosty. Stále se i v tomto šestém roce budeme snažit, aby každá vaše návštěva u "nás doma" byla plná zážitků a prostě nezapomenutelná.

Děkujeme za přízeň. Bez vás by to prostě nešlo, to není klišé, to je fakt.

neděle 23. listopadu 2014

Soutěž Putting Pen the Shaker a drink Bruno - Chef de Police

Petra Vondrová
Letos se na našem trhu poprvé objevily značky Ish gin, rum Virgin Gorda, či vodka Aka, které pocházejí z dílny Poshmakers a do Čech je přivezla firma United drinks. Ti z vás, kdo sledují barmanské soutěže mohli tyto destiláty zaznamenat v souvislosti se soutěží Putting Pen the Shaker.

Pro účast v soutěži bylo nutné vymyslet originální drink inspirovaný postavou z knihy. Následovalo finále, ze kterého měli vzejít dva vítězové. Oba čekal výlet do londýnského Playboy´s baru na evropské finále, kde reprezentovali Českou republiku. Absolutní vítěz českého finále si pak ještě jako bonus odnesl 300 euro kapesného na finále.



Absolutním vítězem se stal Víťa Cirok, toho času z Bugsy's baru a v těsném závěsu za ním skončil Martin Oravec z pražského Uno Dos baru.



Víťa zabodoval s drinkem Alice in Wonderland, Martin si pak vybral knihu ne zcela známou - „Chef de police“, který je inspirován britským detektivním románem z francouzského venkova. Hlavní postava policejní šéf Bruno nenosí pas obtěžkaný pouzdrem se zbraní, pouty, baterkou a dalšími břemeny… Hlavní výbavou tohoto ochránce je piknikovy koš s různými dobrotami.

Je potěšující, že nám kluci udělali dobré jméno i ve světě a Martinovi to druhé místo zůstalo - v evropském finále obsadil přesně tu samou příčku a mě nezbývá, než mu co nejsrdečněji pogratulovat.

Jelikož Martina již nějaký ten pátek znám a mám to štěstí s ním pracovat, troufám si tvrdit, že jeho jméno nepíši naposledy. Ač je české barové veřejnosti možná trochu neznámý, vězte, že má za sebou mnoho zkušeností a já osobně se už moc těším, až jednou budu velká a budu minimálně z poloviny tak dobrým barmanem, jakým Martin bez pochyb je.



Ráda bych tak jeho příběh přiblížila i ostatním, protože je to člověk, od kterého se dá mnoho naučit.

Martine, pocházíš ze Slovenska, ale současně žiješ v Praze. Já však vím, že jsi hodně cestoval a pracoval v zahraničí, kde všude to bylo?

Po vyštudovaní hotelového managementu som chvíľu pôsobil v Bratislave a potom som odcestoval do USA. Pracoval som na zaoceánskej výletnej lodi, precestoval som Karibik ale aj časť Južnej Ameriky, kde som začal spoznávať rumy, cigary a Latinsko-Americkú kultúru. Plný skúseností a konečne aj jazykových znalostí som sa vydal do Londýna, kde som pracoval v kokteilovom bare El Floridita (franchiza známeho kubánskeho baru otvoreného pred 200 rokmi v Havane, kde si Ernest Hemingway každodenne vychutnával svoje Daiquiri). Po otvorení niekoľkých podnikov Floridita v rôznych svetových metropolách som sa dostal do Moskvy, kde som na barovej scéne pôsobil 3 roky. Túžba po slniečku ma zaviedla na Cyprus, kde som pomohol otvoriť niekoľko konceptov, mimo iné úspešný Champagne and Cocktail bar na pláži v Larnake . Osud ma nakoniec zaviedol do Prahy, kde pôsobím už 4 roky.

V kolika letech ses začal stavět za bar? A pamatuješ si svůj první signature drink, který jsi namíchal?
Prvý krát som sa postavil za bar v roku 1996 v Bratislave. A na svoj prvý drink si pamätám veľmi dobre :) Bol to mix ginu, likéru cassis, džúsu z čiernych ríbezlí, kokosového likéru a toniku.

Co ty a soutěže, je ve tvé minulosti něco, o čem bychom měli vědět?
Súťažiť som začal v roku 1998 a súťaží bolo nespočetne veľa. Súťažil som rôzne po svete a získal som niekoľko ocenení. Z takých významnejších bola účasť na majstrovstvách sveta pri príležitosti 50. výročia IBA v Rio de Janeiro v roku 2001 a tiež na celosvetovom finále Grand Marnier v Monte Carle.

Čemu se věnuješ v současné chvíli?
Dovozu netradičných destilátov a cigár, organizácii barmanských kurzov a školení a prevádzkovaniu koktailového baru UnoDos Party Lounge na Pražských Vinohradoch.

Popiš mi prosím, jak tě napadlo dát do soutěžního drinku právě modrý sýr? Co tě tak inspirovalo?

Originálna receptúra bola bez modrého syra. Koktail bol inšpirovaný knihou Bruno, Chef de police od britského autora Martina Wolkera z Francúzskeho prostredia v čase zberu hrozna, výroby syrov a vína. A keďže jedna s ingrediencií je hrozno, lepší prepojovací prvok ako modrý syr ani byť nemohol. Syr poslúžil ako bielok, čiže krásne prepojil všetky ingrediencie, dodal drinku krémovú textúru a vytvoril nádhernú penu.

Jak se ti líbilo na finále v Londýně? Na co se mohou barmani v této soutěži těšit?
Finále sa konalo v nádhernom prostredí Salvatore's Baru v Playboy klube, ktorého tvárou je pán Calabrese. Bolo zaujímavým zážitkom po čase sa vrátiť do barového prostredia v Londýne. Súťažil som po dlhšom čase a finále som si veľmi užil. Druhé miesto v európskom finále bolo príjemným ukončením mojej účasti v tejto mladej súťaži. Barmani sa určite môžu tešiť na ďalší ročník a ďalšiu výzvu zmerať svoje sily v rámci ČR a Európy.

A tvé plány do budoucna? Je nějaká soutěž, která tě láká?

Rozvíjať náš koktailový bar a postupne realizovať ďalšie naplánované zaujímavé gastro prevádzky. K dlhodobým plánom patrí zvyšovanie povedomia o kvalitných ušľachtilých destilátoch, netradičných koktailových ingredienciách, kvalitnom servise a prístupe k zákazníkom. Moja ďalšia účasti v súťažiach je otvorená. Ak príde zaujímavá výzva, budem o nej premýšľať...

Martinův koktejl:

Bruno - Chef de Police

40 ml Virgin Gorda rum
20 ml Ish lime gin
7,5 ml Combier Combier caramel syrup
15 ml fresh lime juice
6 kuliček bílého hroznového vína
1,5 lžičky modrého sýra

neděle 16. listopadu 2014

O výrobě rumu Havana Club s jejími ambassadory

Pavel Novak
Měl jsem úžasnou možnost přijmou pozvání a účastnit se akce Havana Club Master Class, kterou nejprve v pražském baru La Bodeguita Del Medio vedli oba kubánští ambassadoři Damian Dominguez Perez a Anabel Hernandez Gomez, a tak se pojďme podívat, jak se vlastně rumy Havana Club vyrábí.

Trošička historie kubánského rumu

Jízda starými "amerikami" patří na Kubě k nezapomenutelným zážitkům
V druhé polovině 19. století se na Kubě etabluje spoustu později světoznámých výrobců. Ron Matusalem bratří Campů, Bacardí y Boutellier s Ron Carta Blanca, ale hlavně roku 1878 v Cárdenasu pak José Archabala vydestiloval svůj první Ron Viejo Superior, předchůdce dnešní značky Havana Club.

Výroba

Během přednášky nás ambassadoři zasvětili i do výroby svého rumu a rovnou to vzali od základů. A protože je opakování matkou moudrosti, pojďme na to. Výrobu rumu můžeme rozdělit do těchto částí:
  1. Sklizeň
  2. Zpracování melasy
  3. Fermentace
  4. Destilace
  5. Míchání a staření
Ruční lis na cukrovou třtinu
Průměrná teplota na Kubě je 26° C a půda je humózní, což znamená, že obsahuje jen velmi malou kyselost. To vše společně s častými srážkami pěstování třtiny velmi svědčí a asi proto se pěstuje prakticky po celé Kubě. Po její sklizni (říká se jí La Zafra), která na Kubě probíhá od prosince do března, se třtina naseká, rychle přepraví do cukrovaru, kde se z ní vylisuje čerstvá šťáva (Kubánci jí říkají El Guarapo). Z ní se vyrábějí rumy především v bývalých francouzských koloniích, tzv. agricole rumy. Na Kubě se však mluví španělsky, takže se tu vyrábějí lehčí rumy z třtinové melasy (Mieles). Ta vzniká povařením čerstvé šťávy a oddělením cukru (tzv. rafinací), toť v kostce.
Model destilerie v muzeu Havana Clubu
Melasa je základní ingrediencí všech rumů Havana Club, obsahuje 55 % cukru, a tak ji lze skladovat dlouho, aniž by se zkazila či svévolně fermentovala. Před kvašením ji tedy je nutné naředit vodou, aby kvasinky mohly pracovat. Tím vzniká La Baticion. Kvašení nebo-li fermentace trvá u Havana Clubu 24 hodin a vzniká při ní víno (sugar cane wine) s 5 % - 6 % alkoholu. Kvasinky jsou vlastní a chráněné zákonem. Díky tomuto krátkému procesu kvašení máme skvělý základ pro lehký typ rumu. Těžké rumy se obvykle nechávají kvasit řadu dní, ne však v Havana Clubu.

Společně s Yireimys Leon, průvodkyní v muzeu Havana Club.


K destilaci se používají tradiční kubánské měděné kolony, v nichž vzniká aguardiente a také čerstvý třtinový destilát o 96 % alkoholu. A tady je už postup výroby rumu specifický. Aguardiente je surová pálenka o 75 % alkoholu a jde o složeninu dvou španělských slov: aqua = voda a ardiente = oheň. Tyto dva destiláty zrají samostatně a smísí se až později.

Zrání destilátů probíhá tradičně v sudech z bílého dubu po whisky (Irsko, Skotsko, či Kanada) a Havana Club nepoužívá žádné triky k urychlení staření (katalizátory, dřevěné hobliny,...), vše je poctivé a vlastně by to ani díky vhodnému klimatu s vysokou vlhkostí a teplotou nedávalo smysl. Staření i tak probíhá rychle (andělská daň je 6 % - 7 % ročně) a dělí se do těchto fází:

1. Aguardiente je uložena do sudů minimálně na 24 měsíců. Po pečlivém smíchání různě starých sudů vzniká tzv. madre, které dává budoucímu rumu aromatický základ. Aguardiente je poté smícháno s čerstvým třtinovým destilátem, který dodá jemnost a rovnováhu a s pramenitou vodou, čímž vzniká meziprodukt, kterému se říká ron fresco.

2. Na průběh zrání dohlíží tzv. maestro roneros, kteří rozhodují o budoucnosti každého sudu. Některý sud je vhodnější pro lehký bílý rum, jiný zůstane zrát déle (Kubánci tomu říkají añejamiento). Používají se různě staré druhy sudů a vše má svůj smysl. Mladé sudy dodají rumu sílu a třísloviny, ty starší pak barvu, specifické aroma a komplexnost. Když uzraje správný čas, jsou sudy otevřeny a na základě chuti, aromatu a barvy se smíchá konečná směs. Ta se nechá ještě na čas odležet, aby se všechny chutě správně scelily.

3. Následuje proces filtrace a lahvování.

Sudy můžeme přirovnat k lidem:
- mladí jsou plní energie, nadšení, chtějí se rozdat světu, tyto sudy rumu předávají charakteristiku
- starší jsou trpělivější, pomalejší, zkušenější a předávají své nabyté znalosti

Za kvalitu celého procesu výroby rumu Havana Club zodpovídají tzv. maestros roneros, kterých je sedm. Jejich vyškolení trvá minimálně 15 let a zdaleka ne z každého žáka se stane maestro ronero. To oni znají tajemství a mají zkušenosti (know how), které nejsou (kromě jejich senzorické paměti) nikde zapsány. A tak jejich schopnosti rozpoznat chutě a aromata musí být opravdu excelentní. Hlavním mistrem rumu, který navíc také školí nové maestros roneros, je v současné chvíli Jose Pablo Navarro.
Seven Tonic

Essence of Cuba

Nový produkt vyráběný ve spolupráci s výrobcem bitters - Bitter Truth, přijde již brzy na trh a je to pecka! Jak už název napovídá, nejde o bitters, ale o esence, které nejsou tak hořké a jsou více aromatické. Budou se vyrábět ve variantách káva, med, tabák a ostrovní ovoce. Oblíbil jsem si drink nazvaný Seven Tonic, který se skládal z Havana Club 7 años, toniku a esence Island Fruits.

Essence of Cuba

Kubánské koktejly

Mojito a Frozen Daiquirí jsem již popsal v předchozím článku v části o nejslavnějších havanských barech, v nichž se tyto drinky proslavily. Tak pojďme na ty další.

Nutno podotkout, že tyto receptury nás ambassadoři učili trochu jinak, než jak jsou uvedené na českých stránkách Havana Clubu.

El Cuba Libre
4,5 cl Havana Club 3 años
dolít kolou
Lehce vymáčkněte jeden stroužek limetky či citronu, ale nevhazujte jej dovnitř.
Pokud bílý rum nahradíte Añejo Reserva či Añejo 7 Años máte rázem koktejl Cubata Libre.
V dražších podnicích na Kubě dostanete CocaColu importovanou z Mexika, na většině míst se však setkáte s místní tuKolou, která je ovšem také velmi dobrá.



Mary Pickford
4,5 cl Havana Club 3 años
4,5 cl ananasového džusu
1 barová lžice grenadiny
(1,5 cl triple sec - v úplně původní receptuře nebyl, ale dnes se používá)
tříšť, příprava v shakeru

Drink vznikl v 20. létech 20. století, tedy v době americké prohibice, v hotelu Nacional de Cuba, ve kterém byla tato slavná kanadsko-americká herečka při svém výletu na Kubu společně s Charliem Chaplinem ubytovaná.
El Presidente
5 cl Havana Club 3 años
2 cl červeného vermutu
1 barová lžíce grenadiny
(1,5 cl triple sec - v úplně původní receptuře nebyl, ale dnes se používá)
vymíchat v míchací sklenici

O historii vzniku tohoto koktejlu se ambasadoři nezmínili a mě se kromě klasické marketingové vaty nic kloudného dohledat nepodařilo. Jde prý o koktejl, který byl ikonou zlaté éry havanských barmanů a je nazýván šlechticem mezi koktejly (kým konkrétně zdroje neuvádějí) a podával se na vládních večeřích a večírcích slavných osobností.
DOPLNĚNÍ: Podle tohoto zdroje byl koktejl na Kubě populární především v době americké prohibice a původně se míchal s Vermouth de Chambery, ke kterému má dnes typem i původem nejblíže značka Dolin. Nicméně Vermouth de Chambery byl spíše polosladký než sladký, proto v případě původní receptury použijte namísto červeného vermutu Dolin Blanc, jen tak docílíte skutečně vyvážené a (snad) autentické chuti.

Havana Mulata
2 barové lžíce bílého cukru
1 cl limetkové či citronové šťávy
3 cl kávového likéru
4 cl Havana Club 7 años
tříšť, příprava v mixéru

Podle kubánské knihy 'Bartender's Sixth Sense' mamíchal tento koktejl poprvé roku 1940 Jose Maria Vazquez na Kubě. Koktejl byl původně vytvořen s Bacardi Elixir, rumovým elixírem infuzovaným rozinkami. Produkce tohoto likéru byla ukončena po kubánské revoluci, kdy Bacardi muselo opustit Kubu a v receptuře byl nahrazen kávovým likérem. To už nám z pochopitelných důvodů ambassadoři neříkali. Od roku 2013 Bacardi znovu uvedlo elixir na trh, takže můžete vyzkoušet obě verze!









A který kubánský drink máte nejraději vy?

čtvrtek 6. listopadu 2014

Druhý ročník Diageo World Class začíná

Pavel Novak
Jedna z nejprestižnějších barmanských soutěží světa vstupuje již po druhé i do České republiky. Řeč je o Diageo Reserve World Class Competition, jejíž národní kola se budou letos odehrávat ve více než 50 zemích světa.

Úvodní workshop se konal ve středu 5. listopadu na pražském Pankráci, ve 27. patře nejvyšší pražské budovy City Tower v restauraci Aureole ve výšce 109 metrů. World Class Ambassador pro Českou republiku Petr Kymla představil přihlášeným barmankám a barmanům plán a téma aktuálního ročníku spolu se zadáním pro první nominační koktejl. Následovalo krátké přiblížení soutěže Jardou Janouškem z pražského Black Angel's baru, který se v uplynulém ročníku probojoval do světového finále.

Plán pro aktuální ročník:

5. listopadu 2014 - zahájení a hlavní workshop na téma "Fundamental Of Flavours" s Davidem Riosem
19. ledna 2015 - výlet do Brna, seminář s Tony Velichem
Únor 2015 - seminář s loňským vítězem českého finále Jardou Janouškem
18. března - hlavní workshop na druhé téma
Duben -  Zacapa Training
27. - 28. května - české finále
Červenec 2015 - soustředění v Bratislavě
Září 2015 - světové finále v Kapském Městě

Oproti prvnímu ročníku soutěže nastalo několik změn. Jak je vidno, oproti loňským dvěma seminářům bude aktuální ročník bohatší. Také bylo zrušeno semifinále a do finále postoupí 16 soutěžících, kteří nejlépe připraví dva drinky na daná téma a umístí je na Facebook World Class. Tyto drinky budou hodnotit hosté obou hlavních workshopů, přičemž bary postupně obejde a drinky ochutná Petr Kymla, který hodnotícím zprostředkuje veškeré detaily. Stejný princip hodnocení funguje i v ostatních zemích a cílem bylo, jej sjednotit.



Seznam značek, se kterými budou barmani pracovat se od loňského neliší, opět to bude vodka Ketel One, rum Zacapa 23, gin Tanqueray a likér Grand Marnier. V českém finále však bude potřeba také perfektní znalost tzv. Classic Malts, tedy whisky Talisker 10Y, Dalwhinnie 15Y, Cragganmore 12Y, Oban 14Y, Lagavulin 16Y a Glenkinchie 12Y. Všechny tyto destiláty najdete v portfoliu společnosti UPB, jež je na český trh dováží, a bez jejíž pomoci by se soutěž v ČR nejspíše nepořádala.

V českém finále, které bude tentokrát dvoudenní, se pak postupující zhostí celkem čtyř disciplín:
- Tanqueray Martini Challange
- Zacapa Punch Challenge
- Classic Malts Food Pairing Challenge
- Cocktails Against The Clock Speed Challange



První seminář vedl španělský barman David Rios, který se stal světovým vítězem World Class v roce 2013. David povídal o skromnosti, touze, cílech, snech a úsměvu (vše je zadarmo!), o tom jak se za barem umět bavit a nepracovat jako robot a představil své koktejly na téma Fundamental Of Flavours, tedy jak připravit drink pro všechny smysly. Nejen pro chuť, čich a zrak, ale také hmat nebo sluch, což vzápětí demonstroval při přípravě drinků mistrným používáním kleštiček, díky čemuž si mezi přítomnými vysloužil přezdívku Střihoruký Edward. Zvládl jimi nejen vkládat led do shakeru, ale také například ovonět drink citrusovou kůrou, aniž by se jí dotkl prsty, což je hygienické, ale především zvuk, který tyto kleštičky vydávaly, pak nikomu nedovolil ztratit pozornost.

Davidovo poselství znělo jasně, World Class nehledá barmany, kteří jsou stejní jako ostatní, ale takové, kteří se něčím odlišují. Buďte prostě sami sebou, stanovte si svůj cíl, ale hlavně buďte šťastni, vzkazuje David.

Zajímavé bylo upozornění, že soutěž zdaleka není jen o technice, spousta barmanů s precizní technikou skončila hned první den. Jestli chcete zvítězit, musíte být skvělý ve všem - mít pod kontrolou všechny aspekty, které jsou důležité, včetně čistoty na barovém pultu či vlastní image. Ve světovém finále se soutěží 24 hodin denně, spousta barmanů na to nemyslí, ale snídaně, oběd či večeře, u všeho je i porota a i zde posuzuje jaký barman je, jak se chová. Vítěz World Class musí mít pod kontrolou vše, s čím pracuje. Jeho prezentace musí gradovat a v průběhu nabízet překvapení, hlavně nesmí být nudná. Je důležité hlídat si časový limit, mluvit o produktech, chuti, zvuku, usmívat se a hlavně porotce to musí bavit!

Aby nám David co nejvíce přiblížil světové finále a celkovou důležitost přípravy, popsal, že si na soutěž vezl 5 kufrů barmanského náčiní, 15 košil a nespočitatelné množství nápadů. Prošel 8 koly soutěže a namíchal 22 různých drinků. Vyzdvihl také celkovou úroveň a organizaci soutěže, kdy každý barman dostane přiděleného pomocníka, který mu vše potřebné obstará a připraví. Barman se tak může plně koncentrovat na svůj výkon a drinky.

David také jako svou inspiraci zmínil herce Willa Smithe a pustil nám perfektně sestříhané skeče dokumentující, že není nutné se vždy v životě brát až tak vážně. Součástí videa byla i tato velmi zábavná scénka z pořadu Graham Norton Show.

Prezentované koktejly

TENpuccino
45 ml Tanqueray No. TEN
15 ml bergamotový sirup
15 ml Amer Picon (hořkosladký francouzský aperitif)
1 bílek
2 střiky citrusového a heřmánkového bitters
ozdoba: bergamot a citronový twist

David drink nejprve našlehal, přidal led a řádně promíchal. Poté přelil do kávového hrnečku na cappuccino. V shakeru zůstala pěna, ke které přilil trochu toniku (doporučil však použití sody) a pomocí lžíce navrstvil pěnu na hladinu drinku v hrníčku, aby to vypadalo jako skutečné cappuccino.
David zdůraznil, že při soutěži tento drink připravoval ve skleněném shakeru, aby porotci viděli, že barva drinku odpovídá cappuccinu.
Vaječný bílek do drinku naléval z dřevěné imitace vajíčka, ve kterém se ukrýval předem připravený bílek. Vajíčkem nejdříve poťukal na hranu shakeru, jakoby šlo o pravou skořápku, otevřel jej a bílek nalil do shakeru.
Při servisu pak hosty upozorňuje na to, aby foukali, protože je drink horký. A ti, přestože se celou dobu dívali na přípravu drinku a tedy i použití ledu, se velmi divili, že je drink studený. Dokonalé ošálení smyslů.


Sinestesia
60 ml Cragganmore
15 ml Pedro Ximenez  sherry
1 střik Angostura bitters
pomerančová kůra

Drink David vymíchal na ledu v míchací sklenici, přelil do dekanteru a nakouřil pomocí udící pistole s Haya hoblinami. Drink pak servíroval v tradičním skotském poháru Quaiche na whisky, který se při pití musí držet za obě uši.


Dámy a pánové, srdečně nám všem držím palce a nechť vyhraje ten nejlepší. Hodně štěstí!

úterý 14. října 2014

Havana Club Master Class a výlet do Havany na Kubě

Pavel Novak
Předpokládám, že rumy Havana Club díky dravé marketingové politice společnosti Pernod Ricard, znají úplně všichni, málo kdo však už ví, co vše se za těmito rumy skrývá a jak skutečně vypadá ostrov uprostřed Karibiku, kde se vyrábí.
Přivítání na Kubě

Vítejte v Havaně

Tentokrát mám na mysli hlavní město Kuby, kam jsem se jako vítěz Havana Club Master Class měl tu čest jet nebo spíše letět podívat. Celý náš pětidenní program poznávání Kuby byl nabitý a všechna čest organizátorům, že organizace celé naší 30 členné skupiny lidí z celého světa šlapala naprosto bez chyb a tak říkajíc po Evropsku, což by člověk v těchto končinách, kde teplota málokdy klesá pod 30 stupňů, spíše nečekal.

Po celý pobyt nás také doprovázala skupina krásných kubánských modelek a tanečnic, opravdu nic nebylo ponecháno na náhodě. Kamkoli jsme přišli, čekal na nás uvítací drink, hrála kapela, zpívalo se a tancovalo. Navštěvovali jsme spíše lepší restaurace, ale i tak většinou jedli tradiční kubánské jídlo - čočkovou polévku, rýži, sladké brambory a kuřecí maso, až nám to už lezlo ušima. Mořské plody jsou drahé a běžní Kubánci si je nemohou dovolit. Je to zvláštní vzhledem k tomu, že Kubu z 360° obklopuje moře plné těchto potvor, ale zřejmě i díky nešťastnému politickému režimu neexistuje na Kubě moderní rybolov, které by ceny stlačil dolů. Jako dezert jsme prakticky všude dostali původem španělský pudink s karamelem, jménem Flan. Nemohu zhodnotit, jak chutná jídlo běžných kubánců, kteří již pár let mohou legálně provozovat soukromé restaurace v zahradách svých domů, ale v těchto turistických restauracích si gurmet na své moc nepřijde. Kvalitou přípravy bylo jídlo průměrné, moc se nelišilo od evropského a nebude se mi po něm nijak stýskat.

Kuře, kuře a kuře.

Puding Flan

La Bodeguita Del Medio

V rámci tour po Havaně jsme navštívili i dva nejslavnější "hemingwayovi" bary. Nutno podotknout, že přestože je na Kubě asi 50 různých výrobců rumu, prakticky všude narazíte na Havana Club. V zadních policích občas zahlédnete i pár jiných značek, ale pokud byste chtěli odegustovat široké kubánské rumové portfolio, nejspíše narazíte. Na to bude příhodnější si najmout řidiče a jednotlivé destilerie si projet, tak snad příště.

Tento prvně jmenovaný bar naleznete i v Praze, ale kromě jména s ním nemá vůbec nic společného a to nemyslím v dobrém ani špatném. Ten kubánský může působit lehce zaplivaně, ale díky své atmosféře si s ničím nezadá. Bar v přízemí doplňuje prosvětlená restaurace v prvním patře a oba prostory působí velmi otevřeně, některé stěny nahrazuje de facto dřevěný plot. La Bodeguita Del Medio byla otevřena roku 1942 tehdy pod jménem Casa Martinez, ale protože se nachází ve středu ulice Empedrado, brzy ji nikde neřekl jinak než Hospůdka uprostřed, tedy La Bodeguita Del Medio. V baru se nejdříve jen pilo, teprve později se na požadavek hostů začalo vařit a bar byl rozšířen i o restauraci, která též funguje do dnes. La Bodeguita se sama považuje za místo, kde se zrodilo Mojito. Je to však hodně sporné tvrzení, ale nelze popřít, že právě zde bylo Mojito zpopularizováno.
Před barem ve středu ulice Empedrado
Hlavní bar v přízemí jede Mojito ve velkém
Restaurace v prvním patře
A skvělá kulturní vložka

El Mojito
2 barové lžíce bílého třtinového cukru
1,5 cl vymačkané šťávy z citronu či limetky
trs máty
ledové kostky
4,5 cl rumu Havana Club 3 años
dolít vyhlazenou sodovkou

Kubánci nepoužívají klasickou mátu. Mají svůj druh, který se jmenuje Hierba Buena a obvykle s ní velmi šetří, což je škoda a chuti drinku to nepomůže, takže vy nešetřete. Taktéž limetky nedrtí celé ve skle, ale vyčkávají z nich pouze šťávu. A cukr? Rozhodně ne tmavý, do kubánských drinků patří bílý. Mojito připravují na ledových kostkách namísto tříště. Pokud se do takovéhoto pravého kubánského Mojita pustíte, nezapomeňte mít sodovku na zalití řádně vychlazenou. Každé Mojito, které jsme na Kubě dostali, bylo teplé!

Chcete-li lépe nasát atmosféru tohoto baru podívejte se na skvěle zpracované stránky www.havana-mojito.com.

Hierba Buena

El Floridita

"My mojito in La Bodeguita, my daiquiri in El Floridita.
— Ernest Hemingway

Tak jako si Hemmingway oblíbil Bodeguitu pro své Dauqurí, do Floridity chodíval především na Daiquirí. Tento bar byl otevřen již roku 1817 pod názvem La Piña de Plata, což znamená stříbrný ananas na rohu ulic Obispo a Monserrate. O téměř sto let později byl bar díky oblibě amerických turistů přejmenován na Floridita, což znamená malá Florida. Díky této dlouhé historii je zřejmé,  že je tento podnik poněkud luxusnějším místem než Bodeguita. Přestože se na oficiálních stránkách www.floridita-cuba.com píše o teple, které ve Floriditě najdete, při vstupu vás paradoxně jako první praští do obličeje zima. Ano, bar je celý klimatizován a řekl bych v kontrastu s kubánským klima až příliš. Děvčata svetry sebou!
Pohled na bar 

Výhodou je, že vám vaše Daiquirí vydrží opravdu dlouho ledové. To se zde připravuje frozen, tedy v mixéru na tříšti. Příprava byla precizní, nemohu nezmínit jednoho kolegu, který při sledování přípravy tohoto koktejlu pronesl výstižnou větu: "On to Daiquirí tady připravuje s takovou láskou a když si ho někdo objedná u mě, tak mě tím akorát nas...". Mnoho jsem od drinku nečekal. Ačkoliv to nechápu, lepší Daiquirí jsem nikde jinde nepil! Recepturu na pravé kubánské Daiquirí uvádím níže. A nezapomeňte u baru pozdravit sochu pana Hemmingwaye!

Frozen Daiquirí
2 barové lžíce bílého třtinového cukru
1,5 cl vymačkané šťávy z citronu či limetky
1 střik likéru Maraschino
4,5 cl Havana Club 3 años
ledová tříšť

Frozen Dauquirí se připravuje v mixéru. Běžným kuchyňským či tyčovým mixérem nedosáhnete dokonalé konzistence drinku, kdy ve skleničce nesmí zůstat šupinky ledu, ale ani led nesmí být tak povolený, že by tekl. Jediné, co vzhled drinku kazilo, byla různobarevná brčka. Přitom, černá nebo průhledná by byla docela fajn ne?
Když Daiquiri tak Daiquiri!

Noční život

Abychom zakusili i noční život, navštívili jsme několik kubánských diskoték. Jmenovitě Shangrila’s Bar a Up & Down Disco. Opět na nich nečekejte mnoho běžných Kubánců, jsou to spíše kubánské diskotéky pro turisty, ale ani tak to nic nemění na tom, že si na nich užijete spoustu rumových drinků a latinsko-americké muziky! A na rozdíl od těch českých se nemusíte bát dát si míchaný drink - jsou skvělé jako všude na Kubě!


Poslední večer jsme byli pozváni na luxusní večeři do restaurace Sierra Maestra sídlící v posledním 25. patře původní budovy Hiltonu. Pokud vás zajímá, jak vypadal jeden z nejluxusnějších hotelů 50. let, máte možnost, mnoho se toho nezměnilo. Jako hlavní chod byl servírován steak, který byl výborný, středně propečený, tak jak to mám rád, ale ruku na srdce - jeli jsme na Kubu kvůli hovězímu steaku? Ve stejném patře se nachází také Turquino’s disco s fantastickou živou muzikou, která vás musí očarovat, tak jako mě!

Pokud chcete popít s místními, navštivte v noci ulici Malecón, na kterou navazuje hned hráz, a pak už jen moře. Na hrázi zde po setmění posedávají a příjemných mořským vzduchem se zchlazují velké skupinky místních.
Skvělý steak v Sierra Maestra
Z návštěvy Kuby jsem byl původně lehce skeptický a sám o sobě bych tam cestu ani neplánoval, ale věřte mi,  že tento ostrov, i přes mnohá nesmyslná politická omezení, má něco do sebe a už se těším, až se tam vrátím na vlastní triko a prozkoumám i vše ostatní, co jsem v rámci tohoto výletu nemohl stihnout.
Park Las Terrazas
Pláž Club Habana


čtvrtek 9. října 2014

Una notte a Bologna - jedna horká noc v Bologně

Pavel Novak
Během loňského letního putování Itálií jsme se zastavili v ráji všech gurmánů - Bologně. Vlastně zcela náhodou a jen díky Romanovi Foltánovi a Zdeňkovi Kaštánkovi jsme se vypravili do Nu Lounge Baru, kde na nás již čekal Daniele Dalla Pola.


Una notte a Bologna
Jeho uvítání bylo neskutečné. Ihned u vchodu nás vzal za ramena a vedl nás do svého krásného baru. Ještě než jsme si stačili sednout, přistála před námi pizza z jeho vedlejší restaurace a kromě jeho fantastických drinků a příběhů nás zásobil i dalším skvělým jídlem. Byli jsme jedni z prvních, kdo si mohl dát drink s ledovými plátky, které přímo před námi vyráběl z nově dovozeného "struhadla na led" z Miami. Díky němu jsme v Bologně zažili noc, na kterou se nezapomíná. Nejen, že nás nadšeně provedl celým barem, dokonce nám na pár chvil svěřil i svoji vzácnou sbírkou původních karibských TIKI barových lístků. Jeho pohostinnost a zápal pro věc mě uhranula natolik, že jsem všechny naše zážitky a dojmy promítl do tohoto drinku. A protože je Daniele zároveň brand ambassador Fabbri, tento drink nemohl vypadat jinak.

Una notte a Bologna

Receptura:
3x střik absinthu St. Antoine z flakonu
5 cl Sailor jerry
2 cl Amaretto Disaronno
2 cl Dolin Dry vermuth
1 cl cherry brandy
1 cl sirup z Fabbri Amarena višní
1 cl čerstvé limetkové šťávy
4 cl brusinkového džusu
6 kapek vanilkového bitters

Postup přípravy:
Drink se připravuje do keramické nádobky od boloňských višní Fabbri. Nádobu nejprve aromatizujeme absinthem a nadávkujeme do ní zbytek ingrediencí. Naplníme tříští a míchací lžící pořádně promícháme. Doplníme tříšť a ozdobíme pocukrovanou mátou a višničkami na špízu.

pátek 11. července 2014

La Route de l'Absinthe

Pavel Novak
Absint, absinth nebo-li úplně správně francouzsky Absinthe zná v naší malé zemi pravděpodobně úplně každý, kdo někdy navštívil nějaký bar nebo alespoň něco, co bar trochu připomínalo. Většina lidí se však nesetkala s pravým, tzv. švýcarským či francouzským absintem, ale jeho českou nebo-li bohémskou náhražkou.

Český (bohémský) absinth

Rozdíl mezi nimi můžeme zjednodušeně přirovnat k pravému třtinovému rumu a českému tuzemáku. Netroufám si soudit, proč máme stále v oblibě napodobovat kvalitní produkty jejich nekvalitními náhražkami a v podstatě parazitovat na původních výrobcích, kteří tomuto produktu dali jméno.

Oba tyto druhy absintů mají společné jen dvě věci. Pelyněk a poměrně vysoký podíl alkoholu, jinak je jejich způsob výroby naprosto odlišný, což jde ruku v ruce i s chutí. Bohémské absinthy si často  zjednodušují výrobu vynecháváních některých bylinných složek, vynechávají následnou destilaci a výsledný produkt se pouze filtruje a často barví do těch nejchemičtějších barev. Chuť je tak oproti pravým absinthům velmi odlišná, až hořká. Cena je samozřejmě mnohem nižší. Tento absinth, vyráběný od počátku 90. let minulého století nejprve v jindřichohradecké likérce Hill's, přišel také s vymyšleným (a nesmyslným) rituálem se zapálenou kostkou cukru a zamícháním jejího zkaramalizovaného zbytku do absinthu.

Sušený pelyněk

Pravý Absinthe

Oproti tomu pravý absinthe, který vznikl na přelomu 18. a 19. století, se vyrábí macerováním bylin v čistém alkoholu, jeho následné destilaci a často další macerací vybraných bylin, při níž získává svou přirozenou barvu. Jak jinak, původně měl sloužit jako lék na žaludeční problémy. Nás zajímalo, jak to vlastně tenkrát celé bylo, a tak jsme se vydali si výrobu absinthe prohlédnout (a zažít) na vlastní oči (a na vlastní kůži).
Pravý absinthe se vyrábí z pelyňku, anýzu a fenyklu (čemuž se říká tzv. svatá trojice). Přidávají se i další bylinky jako yzop lékařský, meduňka lékařská či třeba badyán.

Základem absintu je pelyněk Artemisia absinthium, který roste hlavně v horském údolí Val-de-Travers na pomezí francouzsko-švýcarských hranic. Hořkost pelyňku je v ústech vyvažována cukrem a anýzem. Absinthe se nikdy nepil ve své čisté podobě jako panák, ale v pozdním odpoledni jako aperitiv před jídlem. Této části dne se v kavárnách říkávalo l'heure verte - zelená hodina a tato fráze se stala předlohou básně jednoho z prokletých básníků Charlese Crose.

La Route de l'Absinthe - od francouzského malebného městečka Pontarlier
až po horské vesničky ve Švýcarských horách. 

Prohibice

Koncem 19. století se již absinthe stal dostupný prakticky všem, pili jej politici i chudina, pro kterou existovaly velmi levné varianty. Ne všem se však taková popularita zamlouvala a v té době začala nabírat na síle vlna odporu podporovaná i některými vědci (doktor Magnan, který se svými kontroverzními pokusy na zvířatech snažil prokázat nebezpečnost absinthe) přes tzv. Francouzské hnutí za umírněnost, které bojovalo především proti pití absinthe, neboť v té době to byl nejpitější alkohol, měl největší procento alkoholu a byl levnější než třeba velmi oblíbená a tradiční brandy, až po vinařskou lobby vzpamatovávající z katastrofy z konce 19. století, kdy veškeré vinice napadla mšička révokaz, což znamenalo nedostatek vína a jeho podstatné zdražení. A vinaři svůj trh chtěli zpět.

Novinový vtip s rodinkou a absinthem


Tak se stalo, že 7. října roku 1910 byl absinthe ve Švýcarsku postaven mimo zákon, ve Francii tomu bylo o čtyři roky později. Party skončila, zatímco francouzští výrobci většinou přešli na výrobu Pastisu (likér s nižším obsahem alkoholu z podobných bylinek, již však bez pelyňku, neobsahuje tedy thujon), který se slávě absinthe již nedokázal přiblížit, švýcarské destilerie se přesunuly do sklepů a pokračovaly dál. Zakázané ovoce chutná nejlépe, a tak se pití absinthe stalo druhem odporu, díky čemuž absinthe ve Švýcarsku zákaz přežil. Každý věděl, co to znamená, když do ulice zavanula slabá vůně anýzu. Kdo chtěl, věděl, kde se absinthe dá koupit a ve Val-de-Travers to byl stále slušný zdroj přivýdělku. Lahve se předávali pod stolem, Absinthe se stal pitím pro vyvolené - zákon ticha zvítězil. Občas však lidé promluvili, z mnoha důvodů, často však ze závisti. A kde padla formální stížnost, muselo začít i vyšetřování. Nalezené destilační kolte byly zničeny a majitel dostal pokutu. Nejničivější byl pro nelegální destilerie rok 1960 kdy prohibiční policie byla všude. Bezstarostnost skončila, a všichni věděli, že pokud je chytí, vysoká pokuta je zničí.


Kauza Mitterrand

Jedním ze zajímavých mezníků byl rok 1983, kdy navštívil Švýcarsko francouzský prezident Francois Mitterrand a jehož Pierre Aubert, prezident Švýcarské konfederace pozval na večeři ve městečku Neuchâtel do hotelu Hôtel du Peyrou. Menu se skládalo z šunky, medu následované pstruhem. A dezert? Soufflé glacé à la Fée!

- Co bylo součástí tohoto dezertu? Zeptal se televizní novinář.
- Absinthe, odpověděl šéfkuchař.

Tato krátká odpověď měla za následek soud táhnoucí se dva roky. Unaven z těchto soudů šefkuchař nakonec před porotou dosvědčil, že byl ve skutečnosti použit pastis. Byla to však chvíle, kdy se absinthe vrátil do politiky. Nicméně François Mitterrand se při další návštěvě Švýcarska zeptal Pierre Auberta: 
- Je ta výroba absinthu konečně u konce?

Toto se stalo 22 let předtím, než jste si tento dezert mohli dát ve Švýcarsku legálně.

Kauza Mitterrand - Zelená víla jako dezert?
Abisnthe byl ve Švýcarsku znovu legalizován 1. května 2005 a teprve tehdy se všechny tajně fungující destilerie ve Val-de-Travers mohli zlegalizovat a podstatně rozšířit svůj provoz. Legalizaci předcházela řada studií, které vyvrátili nebezpečnost thujonu, který je v absinthe díky pelyňku obsažen. Byť bylo prokázáno, že ve sto let starých absinthech bylo v průměru jen 27 mg/l thujonu, platí v EU max. povolený limit 35 mg/l.

Jak se pije?

Pravý absinthe se nikdy nepil ve své čisté podobě - neředěný. Jeho vysoký obsah alkoholu (běžně 55 - 70 %) by vám ani nedovolil, si jeho chuť užít. Absinthe se vždy ředil vodou, ne však obyčejným zalitím, ale postupným rozkápáváním. A to ať už ručně či pomocí speciálních kapátek či rovnou krásných absinthových fontán. Díky tomuto procesu ředění získá sklenička krásně zkalenou mléčně zelenou barvu, které se říká louche (lůš), kterou způsobují silice anýzu a fenyklu rozpouštějící se v alkoholu, ale nikoli ve vodě.

Podle typu a chuti se ředí cca. 1:3 až 1:5. Jak nám prozradil Claude-Alain Bugnon z destilerie Artemisia, tak bílé by se měly ředit na přibližně 11 % alkoholu a zelené na 13 až 14 %, s tím, že pokud to máme rádi sladké, u zelených přidáme na skleničku lžičku s cukrem, přes kterou nám voda do absinthe prokape. Co se týče vody, nepoužívá se běžná kohoutková, ale minerální voda - všude jsme toho byli svědky. Musím říct, že v žádném pražském baru, jsem se s ním nesetkal a minerální vodu jsme doposud nepoužívali ani my v Innuendu. Je na čase být první. ;)
Pokud si v baru objednáte absinthe a donesou vám jej i s absinthovou fontánou, užijete si kromě chuti také tento krásný rituál a vězte, že se rázem stanete středem pozornosti celého baru. 

Rituál ředění pomocí absinthové fontány a lžičky s cukrem

Pravý absinthe v Česku

V Česku se původnímu způsobu výroby do podrobna věnuje Martin Žufánek, který je součástí rodinného lihovaru Žufánek a vyrábí také pravý absinthe právě francouzsko-švýcarského stylu, kam se již brzy také chystáme. Na návštěvu tohoto lihovaru se obzvláště moc těšíme.
Jeho produkt se jmenuje Absinthe St. Antoine a kvalitou se může směle rovnat s nejlepšími absinthe, které jsme chutnali. Že rozhodně stojí za ochutnání svědčí i fakt, že jméno Žufánek je ve Val-de-Travers mezi místními výrobci dobře známo a uznáváno. Nejednou jsme slyšeli, že máme pozdravovat. A tak to má být, takhle se dělá poctivé řemeslo. Více o tomto produktu se dočtete (a také jej můžete zakoupit) na oficiálních stránkách www.zufanek.cz, či si celý rituál můžete samozřejmě vychutnat u nás v baru.

Více o historii a současnosti absinthu si můžete přečíst na skvěle zpracovaném webu Almanach absinthu, za kterým stojí také právě pan Žufánek.

Kam se za pravým absithem vydat?

Pokud se chystáte na výlet po La Route de l'Absinthe, z vlastní zkušenosti doporučujeme dny od středy do pátku, jinak je prostě na většině míst zavřeno. A protože vám všude budou mít tendenci dát toho co nejvíc ochutnat a jejich degustační porce nejsou zrovna malé, doporučujeme si zařídit nocleh. 

Distillerie d'Absinthe Artemisia Bugnon
Grand'Rue 32A
2108 Couvet
Švýcarsko
www.absinthe-suisse.com

Claude-Alain Bugnon s jeho destilačním kotlem


Malá destilerie s pěkným obchodem a velmi vstřícným majitelem, který se jmenuje Claude-Alain Bugnon. Přestože jsme přišli nečekáni-nezváni, ještě ke všemu těsně před siestou, vzal nás do své garáže, ehm destilerie a poskytl nám spoustu informací, z nichž to nejpodstatnější jsme zahrnuli i do tohoto článku. Ohromil nás také svou krásnou keramickou fontánou, zatím jsme se setkali pouze se skleněnými. Nezabývá se výrobou jen klasického bílého a zeleného absinthe, ale také spousty ochucených absinthových likérů, z nichž nás naprosto odrovnala jeho absolutní novinka - absithový vaječný likér, vřele doporučujeme. Po této degustaci u něj utratíte nehorázné peníze.



Trouver La Maison De L'Absinthe
Grand Rue 10
2112 Môtiers

Je ještě novotou vonící muzem absinthe otevřené teprve dva týdny zpět, měli jsme ohromné štěstí. Muzeum vás za 10 franků provede celou absithovou historií pomocí dobových obrázků, nástrojů, ale také nádherně zpracovaného videa.



Celou prohlídku zakončíte jak jinak než degustací na baru. U promítaného videa jsou titulky i v angličtině, bohužel u ostatních artefaktů jen ve francouzštině a němčině.

Všechny absinthové bylinky na jednom místě



Absintherie du Père François
Rue de l'Arnel 1
2112 Môtiers

Na absinthe s Père François


Jde o další absithovou destilerii a muzeum, které vlastní obrovský srdcař a sběratel François Bezençon. Jeho muzeum není ještě dokončené, a tak prohlídky jsou možné pouze na objednání a pro větší skupiny. Nicméně my jej zastihli a sami se vetřeli, respektive Père François nás vstřícně přijal a přestože neuměl ani slovo (opravdu ani slovo) anglicky a my ani slovo francouzsky (no vlastně asi tři slova), celým muzeem nás provedl a o všem nám zasvěceně povídal. Ovšem francouzsky, takže nemůžeme bohužel tlumočit. A že by těch otázek bylo. Na závěr si s námi sedl ke stolu a ochutnali jsme jeho vlastní absinthe.

Původní absinthová fontána


Držák na zápalky se škrtátkem


Kdo by tuhle vílu nechtěl na zahradu


Seškvařená láhev absinthu z vyhořelé destilerie Pernod, do které v roce 1901 udeřil blesk.


Distillerie les Fils d'Emile Pernot
18 Au Frambourg
25300 Cluse et Mijoux (La)
Francie
www.emilepernot.fr

Destilační kotel

Jde o první a již i poměrně velkou destilerii po překročení francouzských hranic při cestě z Val-de-Travers. Pořádají pravidelné prohlídky destilerie včetně degustací. Velice zajímavé místo, kde můžeme nahlédnout již trochu víc pod pokličku masovější výroby nejen absinthe.

Vypouštění destilátu


Distillerie Armand Guy
49 Rue des Lavaux
25300 Pontarlier
Francie
www.pontarlier-anis.com

Část sortimentu


Středně velká destilerie se nachází přímo v malebném francouzském městečku Pontarlier. Je to navíc již poslední místní rodinná destilerie, která nespadá pod nějaký gigant. Rodinná atmosféra je tu cítit všude. Dorazili jsme sem již poměrně pozdě, zhruba pět minut před koncem oficiální otevírací doby. Měli jsem však to štěstí, že tu byl Pierre Guy, patřící již k páté generaci této rodiny. Pierre nás provedl celou destilerií, zasvěceně vyprávěl o výrobě i historii absinthe a samozřejmě nás nenechal odejít bez několika ochutnávek. Rodina taktéž kromě absinthe vyrábí mnoho likérů, ale i například i absinthový či jedlový sirup. Nakonec jsme skončili u místního improvizovaného baru, kde se sešli Pierrovi přátelé a jen tak popíjeli... Perfektní zážitek!

Destilační kotel

Coprights @ 2016, Blogger Templates Designed By Templateism | Templatelib